Automatizace navržená pro vyšší výkon budov

Izolované systémy budov obvykle znamenají také izolovaná data. To může ztížit analýzu dat a dosažení optimálního výkonu. Propojená budova umožňuje společnostem integrovat systémy, využívat škálovatelné výpočetní kapacity na úrovni edge i cloudu a získávat klíčové informace o celém provozu. Propojením systémů do jednoho ekosystému podporuje efektivnější pracovní postupy a umožňuje plynulý tok dat v potřebném kontextu, což vede k lepšímu a informovanějšímu rozhodování.

Budovy spotřebovávají značné množství energie. V závislosti na geografické poloze připadá přibližně tři čtvrtiny celkové environmentální stopy běžné budovy na provoz technologií, jako jsou vytápění, chlazení, větrání, osvětlení a další technické systémy, zatímco na stavební činnosti připadá přibližně 25 %.¹ Využití systémů správy budov (BMS) a pokročilých softwarových řídicích systémů může provozovatelům budov pomoci optimalizovat provoz systémů HVAC, kotelen, chladicích jednotek, sítě senzorů a osvětlovacích systémů, a tím přispět k dosažení cílů v oblasti spotřeby energie. Pokročilá softwarová řešení mohou pomoci řídit,  spravovat  a  optimalizovat  spotřebu energie, což pomáhá snižovat náklady a zvyšovat odolnost.

Systém správy   budov (BMS) neboli řídicí jednotky budov slouží ke správě technických zařízení, jako jsou systémy vytápění, větrání a klimatizace (HVAC), kotle, chladicí jednotky, osvětlení, bezpečnostní systémy, protipožární systémy a další. Tyto systémy automatizují procesy a regulují výkon jednotlivých zařízení, čímž přispívají k přesnému, konzistentnímu   a efektivnímu provozu. Systém BMS je často považován za „mozek“ budovy – tyto nadřazené externí systémy vyhodnocují data ze senzorů, odesílají příkazy k zařízením, řídí funkce jako otáčky motorů, automatizují sled komplexních  úkonů  a provádějí úpravy v reálném čase, aby byly  zachovány   požadované podmínky. Stejně jako lidský mozek umožňují tyto malé, ale výkonné systémy efektivní řízení i těch nejsložitějších procesů v budově.

Aby systémy detekce kouře fungovaly správně, musí se kouř od zdroje dostat k senzoru v dostatečně detekovatelné hustotě. Tradiční přístup k detekci kouře spočívá v umístění senzorů do blízkosti stropu nebo na něj, protože kouř stoupá vzhůru. Pokročilá řešení pro detekci kouře, známá také jako aspirační detektory kouře, nepřetržitě odebírají vzorky vzduchu. Jsou navržena tak, aby poskytovala včasné varování před nebezpečím požáru a pomáhala odhalit hrozby již v počátečních fázích. Tato zařízení disponují často širokým rozsahem citlivosti, díky čemuž dokážou detekovat i zcela nepatrné množství kouře ve vzduchu, a pomáhají tak zabránit tomu, aby i malý požár způsobil nenapravitelné škody. Pokročilé technologie detekce lze umístit na strategicky zvolená místa, často v kombinaci s tradičními detektory, aby nepřetržitě monitorovaly přítomnost stopového množství kouře. Tímto způsobem lze potenciální požáry zastavit již v zárodku.